Srila Prabhupada

His Divine Grace A. C. Bhaktivedanta Swami Prabhupada, founder acharya of International Society for Krishna Consciousness. Besides of temples he found farm communities which should serve as an alternative to present way of life.

Sri Srimad A.C. Bhaktivedanta Swami Prabhupada came to this world on 1st of Septemer 1896 in Kalkata in India. He met his spiritual master, Srila Bhaktisiddhanta Saraswati Goswami, for the first time in the same place in 1922. Bhaktisiddhanta Saraswati which was a significant representative of devotional philosophy and a founder of 64 vedic monasteries which were ment for the propagation of vaisnava culture and philosophy (Gaudiya Math) grew fond of well-educated man and convinced him to dedicate his life to spread of vedic knowledge. Srila Prabhupada became his disciple and 11 years later he got initiated in Allahabad.

 

Již při jejich prvním setkání v roce 1922 požádal Šríla Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákura svého budoucího žáka Šrílu Prabhupádu, aby šířil védskou moudrost v angličtině. V následujících letech napsal Šríla Prabhupáda komentář k Bhagavad-gítě, podporoval Gaudíja Math a v roce 1944 začal sám vydávat anglicky psaný čtrnáctideník "Návrat k Bohu" (Back to Godhead). Dělal redakční úpravy, přepisoval rukopisy, obstarával korektury a dokonce osobně rozdával jednotlivá čísla. Tento časopis nyní vydávají dále jeho žáci v různých jazycích na celém světě.

V roce 1947 odměnila Gaudíja-vaišnavská společnost Šrílu Prabhupádu za jeho učenost a oddanost titulem "Bhaktivédánta".

Roku 1950, ve věku padesáti čtyř let, zanechal Šríla Prabhupáda rodinného života a odešel do ústraní, aby mohl věnovat více času studiím a psaní. Odjel do posvátného města Vrndávanu, kde žil za velice skromných podmínek v historickém chrámu Rádhá-Dámódara. Zde se po několik let věnoval psaní a důkladnému studiu. V roce 1959 přijal stav odříkání (sannjása). V chrámu Rádhá-Dámódara začal pracovat na svém životním díle, mnohosvazkovém překladu a výkladu osmnácti tisíc veršů Šrímad Bhágavatamu (Bhágavata Purány). Zde také napsal knížku "Snadná cesta na jiné planety".

V roce 1965, po vydání prvních tří svazků Šrímad Bhágavatamu, odjel Šríla Prabhupáda na lodi do New Yorku. Byl prakticky bez peněz, ale věřil v úspěch poselství svého duchovního mistra. Toho dne, kdy přistál v Americe a viděl šedivou mlhu nad vrcholky mrakodrapů, si do deníku zapsal: "Můj milý Kršno, jsem si jistý, že když toto transcendentální poselství pronikne do jejich srdcí, naplní je radostí a tak budou osvobozeni od všeho neštěstí." Bylo mu šedesát devět let, byl sám a neměl prakticky žádné hmotné zázemí. Jeho bohatstvím bylo duchovní poznání a oddanost, které mu byly zdrojem nevyčerpatelné síly a inspirace.

Harvey Cox, spisovatel a teolog z harvardské univerzity o něm napsal: "Ve velice pokročilém věku, kdy většina lidí již jen spí na vavřínech, se vydal splnit přání svého duchovního učitele a odjel na náročnou cestu do Ameriky. Šríla Prabhupáda je samozřejmě jedním z tisíců učitelů, ale zároveň je výjimečný - je jedním z tisíce, možná jedním z miliónu."

V roce 1966 založil Šríla Prabhupáda Mezinárodní společnost pro vědomí Kršny (International Society for Krishna Consciousness, ISKCON), což je oficiální název hnutí Haré Kršna. V následujících letech se k němu připojili desítky tisíc následovníků, založil více než sto chrámů a ášramů a vydal mnoho knih. Jeho úspěch je výjimečný tím, že dokázal přenést starověkou indickou duchovní kulturu do západního světa dvacátého století.

V roce 1968 poslal Šríla Prabhupáda tři manželské páry, aby přinesly vědomí Kršny do Anglie. Nejprve se o ně staraly hinduistické rodiny, které si vážily jejich poslání, ale brzy pronikly do podvědomí všech obyvatel Londýna svým zpíváním na Oxford Street. V novinách se začaly objevovat články: "Haré Kršna zní Londýnem" a mahámantra si získala popularitu. Člen skupiny Beatles George Harrison, který věděl o Šrílovi Prabhupádovi a mahámantře již před příjezdem oddaných do Anglie, zařídil nahrání a vydání LP desky u gramofonové společnosti Apple Records a Haré Kršna mantra se stala hitem v mnoha zemích.

Když Šríla Prabhupáda přijel do Anglie, stal se hostem Johna Lennona, protože oddaní ještě dokončovali práce na londýnském chrámu nedaleko Britského muzea. V listopadu 1969 chrám slavnostně otevřeli - byl to první chrám Rádhy a Kršny v Evropě. Hnutí sílilo. George Harrison daroval Šrílovi Prabhupádovi nádhernou venkovskou usedlost, která se nyní nazývá Bhaktivedanta Manor a je hlavním střediskem hnutí Haré Kršna v Anglii.

Mnoho nových oddaných Kršny se začalo objevovat ve všech světových velkoměstech při veřejném zpívání a šíření Prabhupádových knih. Ve všech částech světa začali pořádat přednášky a festivaly a rozdávat milióny porcí prasádam, lahodného jídla obětovaného Kršnovi. ISKCON tak jistě ovlivnil životy stovek tisíc lidí. A. L. Basham, jeden z předních odborníků v oblasti indických dějin a kultury, napsal: "Hnutí Haré Kršna vyrostlo téměř z ničeho během necelých dvaceti let a je nyní známé na celém Západě. To je důležitá událost v dějinách západního světa."

Přes svůj pokročilý věk uspořádal Šríla Prabhupáda mnoho kazatelských cest, které ho zavedly do šesti světadílů, a během pouhých dvanácti let čtrnáctkrát objel celý svět. Navzdory namáhavému programu nikdy nepřestal psát. Jeho spisy tvoří celou knihovnou védské filozofie, náboženství, literatury a kultury.

Šríla Prabhupáda inspiroval své žáky, aby zakládali zemědělské farmy po celém světě a vytvářeli společenství podle védských zásad. Také si přál zavést do škol védský systém základního a středního vzdělání a v roce 1978 již bylo založeno více než deset takových škol v různých částech světa.

Šríla Prabhupáda dal také podnět k výstavbě rozsáhlého mezinárodního střediska v Šrídhám Májápuru v západním Bengálsku. Na tomto místě se staví město, které bude ukázkou védských duchovních hodnot. Podobnými projekty jsou Mezinárodní dům pro hosty a chrám Kršny a Balaráma ve Vrndávanu. Jsou to střediska, kde lidé z celého světa získají bezprostřední poznatky o kultuře vaišnavismu.

Nejvýznamnějším přínosem Šríly Prabhupády jsou jeho knihy. Jejich věrohodnost, hloubka a jasnost je vysoce oceňována akademickými kruhy a na mnoha středních a vysokých školách se jich používá jako učebnic. Garry Gelade, profesor na filozofické fakultě univerzity v Oxfordu, o nich napsal: "Těchto knih si lidé musí vážit. Zapůsobí na každého, kdo je bude číst s otevřenou myslí, bez ohledu na jeho víru či filozofické zaměření." Dr. Larry Shinn, děkan fakulty vědy a umění na Bucknellově univerzitě, prohlásil: "Prabhupádova osobní zbožnost mu dává skutečnou autoritu. Prokazoval dokonalou znalost písem a neobvyklou hloubku realizace. Dal nám výjimečný příklad, neboť skutečně žil tím, co učil."

Knihy Šríly Prabhupády byly přeloženy do desítek jazyků. V roce 1972 bylo pro vydávání jeho děl založeno nakladatelství The Bhaktivedanta Book Trust (BBT), které je dnes největším nakladatelstvím knih v oblasti indického náboženství a filosofie. Až do svého odchodu z tohoto světa (14. 11. 1977) Šríla Prabhupáda osobně dohlížel na růst společnosti, která se rozvinula v celosvětové hnutí s více než sty ášramy, školami, chrámy, vědeckými ústavy a zemědělskými usedlostmi.